Naši lektoři

Renáta Ondrůšková: Tvořivé šití

MOTTO: „Dokážeme cokoli, stačí se nebát, mít vizi a prostě začít!“

Jmenuji se Renáta Ondrůšková, je mi 36 let a s manželem a dvěma dětmi (6 a 8 let) bydlíme už desátý rok v opraveném domě po mojí babičce v městysi Pozořice. Jsem vystudovaný stavební inženýr, několik let sem tuto profesi i vykonávala. Nyní pracuji jako průvodce na Slavkovském zámku.

V rámci rodičovské dovolené jsem v sobě při výchově dětí objevila skrytý talent a touhu vzdělávat jiné. Proces vlastního učení a následné předání vědění/dovednosti druhému mě nesmírně naplňuje. Obohacující je pro mě i vzájemná interakce, kdy si i já rozšiřuji obzory díky novým podnětům a názorům vzdělávaných dětí. V roce 2016 jsem absolvovala kurz pedagogiky volného času pro dílčí přímou pedagogickou činnost, který mě vzdělal nejen po odborné stránce, ale i po stránce lidské.

Při mateřském centru v Pozořicích jsem vedla kroužky vaření a tvoření pro předškolní děti. Následně při DDM Bučovice kroužek šití na šicím stroji pro dívky na prvním i druhém stupni ZŠ a kroužek kutilství pro chlapce ve 2. a 3. třídě. Svoje organizační schopnosti uplatňuji v mateřském centru při realizaci místních kulturních akcí a letních táborů pro maminky s dětmi.

Šít mě naučila už jako malou holku moje maminka. Začalo to jednoduchými oblečky pro panenky, později i barbíny. Nejdřív jsem šila v ruce, každý steh jiný… Někdy ve druhé třídě mi maminka ukázala kouzlo šicího stroje. První oblečení na sebe byla jednoduchá sukýnka a top ušitý s rodičovskou pomocí z rozstřiženého šátku. Léty a praxí jsem se zdokonalovala, šila šaty letní i historické. Vrcholem mého tvůrčího snažení coby samouka potom bylo ušití vlastních svatebních šatů a zimního dlouhého kabátu. Na šití mě baví samotný proces tvoření, s vědomím originality a variability. Šikovné ruce dávají možnost vyrobit např. z použitého šatstva nebo závěsů úchvatné kousky za minimální náklady.

Ve volném čase se věnuji četbě, historii a šití (nejen) historických kostýmů.

Jana Krausová : Come and Play with Parrot Jack, Come and Have Fun with English Practice

MOTTO: „Tím, že učíme jiné, učíme sebe.“ – Seneca, římský filozof

Ahoj, jmenuji se Jana Krausová a bydlím se svým synem a mužem v Nížkovicích.

Dlouhá léta jsem žila v Americe, kde jsem studovala angličtinu, cestovala a pracovala jako chůva. Práce s dětmi mě velmi bavila a snažila jsem se je vést ke kreativitě, samostatnosti a lásce ke všemu živému. Zkušenosti s prací s dětmi, nápady a kreativitu, získané pobytem v Americe, jsem později uplatnila při výchově svého syna a také při vedení kurzu angličtiny pro nejmenší.

Po návratu ze Států jsem pracovala jako lektor na jazykové škole Pelikán v Brně. Dále jsem překládala odborné články pro Mendelovu univerzitu v Brně.  A také jsem pořádala kurzy angličtiny pro nejmenší, v našem domě.

V roce 2007 v Chicagu jsem úspěšně absolvovala kurz TOEFL ibt (úroveň zkoušky C1). V roce 1999 jsem se účastnila kurzu na University of Cambridge, v Harrow, a úspěšně složila mezinárodní zkoušku FCE. V roce 2010 jsem se zúčastnila semináře Výuka dětí od Macmillan (TRP model – užití jazyka a pohybu při výuce jazyka) a hudební kroužky Music Together.

Angličtina je mým velkým koníčkem, dále pak procházky se psem, plavání, četba knih a cestování.

Hana Sedláčková : Hravá němčina

MOTTO: „Společně se dostaneme dál.“

Jmenuji se Hana Sedláčková, s rodinkou bydlíme ve Vyškově, budeme se stěhovat do Drnovic, máme dvě děti 6 a 9 let. Odmaturovala jsem jako všeobecná zdravotní sestra, dále jsem i úředníkem státní správy, mám za sebou rok na jazykové škole, šest let jsem byla v zahraničí, kde jsem během prvního roku složila v Mnichově mezinárodní zkoušku na úrovni C1. Po návratu jsem absolvovala tlumočnický kurz i tlumočení, od r. 2008 lektoruji kurzy NJ, od září začínám studovat na pedagogické univerzitě v Olomouci.
Zkušenosti s kroužkem, který budu lektorovat: zatím mé děti, u starších dětí výuka na nižším stupni Gymnázia ve Vyškově (tam jsme se museli držet osnov 🙁 ).
Můj volný čas: procházky se psem, nordic walking, projížďky na kole s rodinkou, astrologie.

Monika Kubicová : Výtvarná dílna

MOTTO: „Cílem umění je dělat člověka šťastným.“Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni

Jmenuji se Monika Kubicová, bydlím v Bošovicích a momentálně jsem na rodičovské dovolené. Před
tím než se mi narodil syn, učila jsem na základní škole. Od dětství s velkou chutí tvořím všechno možné, co mě nějak osloví. Papír a tužka jsou pro mne jakýmsi povinným duetem, které mě doprovází, kamkoliv odjíždím – uklidňují mě a jsou mi bezednou studnicí tvůrčích možností.

Nejraději tvořím z papíru – kouzelného materiálu, z něhož se dá vyrobit téměř cokoliv. Rovněž mám zkušenosti s malbou na sklo, jednoduchou prací s textilem, drátkováním, korálkováním.

Blízká mi je i práce s keramickou hlínou, k níž jsem absolvovala základní kurz keramiky. Též mám za sebou kurz arteterapie. Prozatím jsem prvky obojího obohacovala pouze své vyučovací hodiny v ZŠ. Nyní jsem ráda, že budou přínosem ještě někde jinde.

K práci s dětmi jsem se dostala nejen v rámci své pracovní náplně, ale taktéž v mládí jako praktikantka na dětském táboře. Mám krátkou zkušenost s prací v družině a domově mládeže.

Svůj volný čas trávím nejraději v přírodě na procházkách a různých výletech. Také si ráda čtu, plavu, hraji na kytaru. Od roku 2012 jsem členkou Divadelního spolku Slavkov.

Zuzana Menšíková : Výtvarná dílna, Keramika a Kytara

MOTTO: „Hudebníci, malíři a umělci všech druhů často nedovedou vůbec myslet, protože nikdy úmyslně nepoužívají mozek.“Carl Gustav Jung

Jmenuji se Zuzana Menšíková a jsem architekt. Bydlím taktéž v blízkosti Slavkova ve Vážanech nad Litavou, kde postupně s manželem a třemi dětmi opravujeme bývalý statek.

Jak jsem již zmínila, jsem stavař a ze studií i návrhář oděvů. Po rodičovské jsem začala v Brně vést kroužky keramiky, výtvarky a kytary. Odmala jsem se účastnila táborů, přes všechny stupně od účastníka, praktikanta, vedoucího až k organizátora programu.

Kroužky, které jsem vedla jsem měla dva roky, pak jsem se nechala zaměstnat, tak jsem je už časově nezvládala. Nyní jsem na volné noze a mohu si čas organizovat dle potřeb.

V kroužku keramiky jsem měla cca 12 dětí. Kroužek byl 1x týdně dvě hodiny a tvořili jsme podle představ a přání dětí, když si nevěděli rady, vždy byl záložní plán. Většinou mají hodně nápadů, které se dají předat do výrobku. Výpal pak zajišťovala sama škola, do které jsem docházela.

Výtvarný kroužek byl něco obdobného, jen s rozdílem, že děti mohli tvořit i doma, pokud chtěli a další kroužek to mohli ukázat ostatním.

Kroužek kytary byl nejnáročnější. Měla jsem tam 8 dětí a na nástroj je to opravdu moc. Zvládli jsme se naučit pár rytmů, akordy a základy not, při kterých využívám barvy, které se mi i u vlastního syna vyplatili. Největší problém byl, aby děti dokázali při písničce zpívat, nebo alespoň broukat melodii, ale u některých se i toto povedlo zvládnout.

Asi je vidět, že koníčků mám více od výtvarných proudů, přes muziku až k živé přírodě, která se pak dostává do výrobků, takže najít společnou řeč s dětmi nebude velký problém.

Eliška Zemanová : Baletní kroužek

MOTTO: „Tanec je řeč beze slov.“Pamela Brown

Jmenuji se Eliška Zemanová, je mi 20 let a bydlím v Křižanovicích. Tanec mě oslovil už v dětství, kdy jsem v 6 letech začala chodit na ZUŠ ve Slavkově u Brna k paní Lence Krahulové. Na doporučení paní Krahulové jsem nastoupila na Taneční konzervatoř v Brně, kde jsem studovala 5 let klasický balet. Během studia jsem se však seznámila jak s moderním, tak i lidovým tancem. Také jsem účinkovala v několika baletních představeních jako například Louskáček, nebo Sicilské nešpory v Janáčkově divadle. Roku 2012 jsem tančila na slavnostní události zvané Ples před oponou v Brně v Mahenově divadle a reprezentačním plese města Brna. Dále jsem účinkovala na tanečním festivalu a veletrhu Dance Life Expo, kde jsem se zůčastnila workshopu se zahraničními tanečníky. V době studia na Taneční konzervatoři jsem absolvovala letní taneční workshop ProART.

Po absolvování 5 let na Taneční konzervatoři jsem bohužel musela ze zdravotních důvodu přestoupit na jinou školu. To mi však nebrání předávat mé zkušenosti dětem. V současné době mám vystudované Ekonomické lyceum s maturitou a nyní studuji na jazykové škole v Brně. Na děti se velmi těším a věřím, že mi tato práce do budoucna přinese zajímavé zkušenosti.

Ve svém volném čase se věnuji sportu. Chodím na taneční hodiny Contemporary dance, Hot jógu, Pole Dance a nejintenzivněji se věnuji cvičení v posilovně.

Bc. Markéta Nováčková : Výtvarná dílna

MOTTO: „Nikdy není pozdě stát se tím, čím bys mohl být.“ – G. Eliot

„Umění je krok od přírody k Nekonečnu.“ – Chalíl Džibrán

Jmenuji se Markéta Nováčková, narodila jsem se na Starém Městě v Praze. Historické centrum města se svou architekturou, jedinečnou atmosférou a vzpomínkami babiček, na to jak se tu dříve žilo, ovlivnilo mou dětskou představivost i budoucí profesní směřování. Od dětství bylo mojí nejoblíbenější činností kreslení a malování doplněné tancováním všeho druhu. Chtěla jsem se stát malířkou-ilustrátorkou nebo učitelkou. Svůj sen jsem začala naplňovat studiem na Střední uměleckoprůmyslové škole v oboru Tvorba hraček a dekorativních předmětů. Během praxe jsem působila ve školní družině v rámci výtvarných a keramických kroužků.

Moje láska k výtvarnému umění a historii se později zúročila při studiu dějin umění, které jsem absolvovala na Karlově univerzitě v Praze. Během magisterského studia jsem se vedle praktické přípravy nejrůznější výstavních projektů věnovala také získávání praxe v oblasti doprovodných a animačních programů pro širokou veřejnost, především pak pro dětské návštěvníky. Pracovala jsem také jako stážistka v Českém kulturním centru ve Varšavě.

Zajímám se také o divadlo, literaturu, středoevropskou kinematografii a břišní tance. Můj vztah k Brnu ovlivnila moje babička vzpomínkami na dětství, kdy sem jezdila za svojí tetou. Později mne do Brna přivedla literatura a to konkrétně Měsíc autorského čtení, který jsem pravidelně navštěvovala. Při studiích jsem si pro odbornou praxi vybrala Moravskou galerii v Brně.

V současnosti se vracím k textilní tvorbě. A uvažuji o doplnění pedagogického vzdělání na Masarykově univerzitě v Brně. Chci se věnovat především poznávání toho, jak je možné sdílet emoce a příběhy mezi lidmi prostřednictvím barev a  tradic vizuální kultury. Setkání s jakýmkoliv uměním, by tak bylo napříště pro každého zážitkem, jenž dokáže zlepšit, když ne celý život, tak alespoň všední den.

Miluška Hazuchová : Kreativní tanec

MOTTO: „Je úžasné, co děti dokáží, když jim k tomu dáme příležitost.“ – Linda Dobson

Jmenuji se Miluška Hazuchová, žiji u Rousínova, pocházím ze středního Slovenska. Vystudovala jsem environmentalistiku – pedagogický směr. Pracuji jako lektorka kreativního terapeutického tance pro všechny věkové skupiny a čím dál víc se věnuji tanečně-pohybové terapii. Jsem absolventka tříletého výcviku holistické tanečně-pohybové terapie v Německu.

Další kurzy:

Somatic experience, základy tělesné terapie traumat, Body Mind Centering. Facilitátorka metody Work that Reconnects
Mám mnoho pedagogických zkušeností jako lektorka ekologické výchovy. Částečně pracuji jako původkyně dětí v rámci lesních dnů na základní škole.
Mám zkušenosti s kroužkem s dětmi z MŠ i s dospělými.
Volný čas trávím pobytem přírodě, tancem, cvičením jógy, chi-kungu, čtením.

Jana Bednářová : Fotohrátky a Výtvarná dílna

MOTTO: ,,Kdo si hraje, nezlobí a stále něco objevuje.“

Milé děti, rodiče, prarodiče, sourozenci a další příznivci světa poznávání. Jsem Jana Bednářová, bydlím v malebné vesnici nedaleko města Brno společně se svým dospělým synem a jeho neslyšícím dědečkem, o kterého pečuji.

Fotografuji od dětství, je to můj největší „kůň“, není to moje profese, ale moje součást.Vystudovala jsem střední školu stavební, obchodní, vyučila se aranžérkou. Při zaměstnání jsem se stále zajímala o spoustu věcí, učila se a učím, v kurzech PC grafiky, vzdělávání pracovníků v sociálních službách i jazykových kurzech. V loňském roce jsem získala profesní kvalifikaci fotoreportér. Fotím vše, co mě zaujme, krásy života, lidi, stromy, květy, šneky, slepice, vodu, led, duhu, mraky, měsíc. Často fotografie zpracovávám, většinu jako dárky pro rodinu a přátelé, účastním se různých soutěží.

Ve volném čase fotím, tvořím pro své blízké, na zahradě sázím, seju, pleju a zpracovám úrodu, odpočívám a čtu. Miluji filmy a hudbu, učím se francouzsky, jezdím na kole a chodím. Mám tu čest být dobrovolnicí v hospici, ráda organizuji a zajišťuji setkávání lidí, mám závislost na svých přátelích.

Lenka Blahová : Hra na zobcovou flétnu

MOTTO: ,,Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“

Jmenuji se Lenka Blahová a je mi 24 let. Moje dny jsou momentálně naplněny krásnou a nejdůležitější prací všech matek. S roční dcerou Dorotkou a manželem Petrem žijeme jako rodina v Šaraticích.

Hudba mě provází po celý život. Její rozmanitost jsem si začala uvědomovat v okruhu svých blízkých již v prvních letech života. Již v období mých předškolních let  jsem začala chodit, v doprovodu maminky a kamaráda, do základní umělecké školy. Vřelý vztah k nástroji, zprvu k zobcové, později k příčné flétně, nevznikl náhle. Až v posledních letech mého základního hudebního vzdělání jsem si začala uvědomovat, jak ráda krásné hudbě naslouchám, jak ráda ji tvořím a jak na mě obojí pozitivně působí. Tehdy jsem vnímala, že mé hudební vyjadřovací dovednosti vyžadují hlubší ponor a tak jsem se rozhodla po absolvování gymnázia vedle studia Pedagogické fakulty UK v Bratislavě (obor učitelství před primární a primární pedagogiky), nastoupit také ke studiu Konzervatoře v Bratislavě v oboru hra na příčnou flétnu. Toto studium jsem v roce 2015 úspěšně dokončila, na jaře roku 2017 mě čeká dokončení studia na pedagogické fakultě.

Během svých studií jsem se aktivně zapojovala jako členka slovenského folklórního hudebního tělesa Malý Vtáčník z Prievidze v mnoha národních i mezinárodních festivalech a vystoupeních. V období letních prázdnin jsem dělala animátorku v dětských táborech (2008,2009), animátorku ve škole v přírodě (2011) a lektorku na hudebním táboře YAMAHA (2015). Vedení kroužku flétny s dětmi beru jako příležitost realizovat své hudební vize. Mým zájmem je přiblížit hudbu dětem tak, aby jí rozuměly a aby z ní měly především radost.

Svůj volný čas trávím nejraději se svoji rodinou. Rádi cestujeme, objevujeme nové, vyhledáváme hudební akce, ať už jde o cimbálovou muziku nebo o klasickou hudbu. Nepohrdneme ani procházkou v přírodě nebo turistikou. V případě, že mám trochu času pro sebe, tak ráda čtu a hraji na flétnu ♫.

,,Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“
Romain Rolland

Mgr. Markéta Koutná : Společenské hry a hlavolamy 

MOTTO: „Dejme dětem dobrodružné dětství.“

Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu MU v Brně, obor Učitelství prvního stupně ZŠ. Při studiu jsem pracovala 6 let ve školní družině a potom 1 rok učila ve 2. ročníku na základní škole v Brně. Absolvovala jsem základy anglického jazyka. Podílela jsem se několik roků jako vedoucí programu na letních dětských táborech a vedla zájmový kroužek stolního tenisu v Salesiánském hnutí. Se svými dětmi jsem založila Klub pro rodiče s malými dětmi v Šaraticích, kde mám již pět let jednou týdně dopolední program. Vedla jsem odpolední kroužek Společenských her pro děti na faře v Šaraticích.

Ve volném časesi k vlastním 5 dětem – Šimonovi, Verunce, Karolínce, Viktorovi, Dominičce zveme kamarády dětí ke společnému trávení volného času. Podporuji děti v zájmových aktivitách, ráda jezdím na výlety s manželem a dětmi a starám se o domov :).

Společenské hry nabízí dětem dobrodružství, promýšlení a nesení odpovědnosti za tahy a hlavně -radost ze hry.

Vyhraje jeden a mnoho dalších prohrává, nejsme vždy v pozici vyhrávajícího,pro děti je těžké toto přijímat. Zážitky v kroužku společenských her pomáhají tyto chvíle radosti i smutku zpracovávat a lépe vykročit do života.

Starší rodinní přátelé mi řekli zkušenost, že nejvíce se vzpomíná na společné chvíle v rodinách strávené třeba právě u společenských her.

Učme děti hrát hry a hrajme si s nimi :).

Daniela Pospíšilová : Keramický kroužek

MOTTO: „Těším se na všechny osůbky, které chtějí uchopit do ruky hlínu a dát ji své myšlenky a svoje ruce.“

Milé děti, milí rodiče.  Jmenuji se Daniela Pospíšilová.  Se svojí rodinou žiji v obci Letonice a pod kůži se mi „zadřela“ hlína.

V mém dětství  se mi keramika zdála nedosažitelná,  alespoň  mi to tak z mého dětského pohledu připadalo.  Nyní je hlína materiál, který beru do rukou každý den. Všechno je možné.

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, ale v současnosti se věnuji keramice. Od roku 2011 jsem absolvovala rekvalifikační kurzy Točíř keramiky a Lektor keramiky.  A k tomu i další týdenní doplňkové kurzy s kouzelnými názvy jako Keramika našich babiček, Kamenina a drátování apod.

Vedu kroužek keramiky pro děti z první a druhé třídy. Pro ženy pořádám kurzy keramiky a pletení z pedigu. Pracuji jako dobrovolník pro volnočasový spolek Procyon Letonice.

Keramická hlína je úžasný materiál, který ve svých rozličných podobách dává neuvěřitelné možnosti pro lidské ruce.  Pro ruce dětí i dospělých.  Pro lidi s úsměvem na rtech, ale i pro ty co mají trápení. Stále mě udivuje, že z něčeho tak poddajného jako je hlína může vzniknout hrníček, ze kterého se mohu napít anebo mísa na těsto.

Kamila Vašourková : Tvoření krásných maličkostí

MOTTO: „Kreativita otevírá oči, svět i srdce.“

Jmenuji se Kamila Vašourková. Je mi 38 let. Dříve jsme pár let bydleli v panelovém domě. Vždy jsem ale toužila po prostoru a přírodě. Dnes si společně s přítelem upravujeme starší dům se zahradou v Otnicích, kde bydlíme již 7. rokem.

Máme dvě dcery 5 a 8 let. Jsou mojí velkou inspirací a jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla vše zaměnit a nakonec se stát pedagogickým pracovníkem a lektorkou.

Již od mala ráda kreslím, také ráda tvořím a vracím starým či nepotřebným věcem nový význam. Ráda vymýšlím, či prozkoumávám nové postupy či nápady. Je tomu již 10 let co jsem navštívila první tvořivý kurz – aranžování adventního věnce. Od té doby jsem jich absolvovala celou řadu – drátkování, pedig, pěstování sukulentů, olejomalba, aromaterapie, návrat k bylinkám a chystám se na další. Proto moji jedinou možnou volbou bylo vést kroužek tvoření.

Zkušenosti s dětmi získávám v místní organizaci pro děti, kde pomáhám s přípravou a organizací her a aktivit pro děti. Také jsem při této organizaci zahájila v březnu letošního roku svůj první tvořivý kroužek.

V dubnu letošního roku jsem také nastoupila na půlroční studium asistenta pedagoga, a pokud osud bude přát, v září 2015 nastupuji na základní škole Sokolnice jako asistent pedagoga.

Můj volný čas vyplňuje péče o mého chlupatého kocoura a jeho rozmazlování, pěstování sukulentů a práce u koní. Baví mě hudba a hra na klavír. Zajímám se o psychologii, ekologii a další přírodní vědy.

Mgr. Lenka Záleská : Anglický jazyk

MOTTO: „Nikdy neříkej nikdy.“

Jmenuji se Lenka Záleská, mám dvě děti a bydlím v Hodějicích. Vystudovala jsem Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor Český jazyk – Historie. V roce 2000 jsem složila státní jazykovou zkoušku z německého jazyka, v roce 2006 z anglického jazyka. Angličtinu jsem si dále prohlubovala v konverzačních kurzech v Brně, v roce 2009 jsem absolvovala čtrnáctidenní kurzy v Bournemouth a v roce 2013 v Exeteru, na kterých jsem si osvěžila anglický jazyk, ale také se seznámila s různými metodami výuky. O prázdninách jsem působila jako vedoucí na táboře s výukou angličtiny. V současné době pracuji jako učitelka, učím především anglický jazyk.

Ve volném čase ráda plavu, běhám, chodím po horách, studuji regionální historii a sestavuji rodokmeny.

Naši lektoři

Zuzana Menšíková : Výtvarná dílna, Keramika a Kytara

MOTTO: „Hudebníci, malíři a umělci všech druhů často nedovedou vůbec myslet, protože nikdy úmyslně nepoužívají mozek.“Carl Gustav Jung

Jmenuji se Zuzana Menšíková a jsem architekt. Bydlím taktéž v blízkosti Slavkova ve Vážanech nad Litavou, kde postupně s manželem a třemi dětmi opravujeme bývalý statek.

Jak jsem již zmínila, jsem stavař a ze studií i návrhář oděvů. Po rodičovské jsem začala v Brně vést kroužky keramiky, výtvarky a kytary. Odmala jsem se účastnila táborů, přes všechny stupně od účastníka, praktikanta, vedoucího až k organizátora programu.

Kroužky, které jsem vedla jsem měla dva roky, pak jsem se nechala zaměstnat, tak jsem je už časově nezvládala. Nyní jsem na volné noze a mohu si čas organizovat dle potřeb.

V kroužku keramiky jsem měla cca 12 dětí. Kroužek byl 1x týdně dvě hodiny a tvořili jsme podle představ a přání dětí, když si nevěděli rady, vždy byl záložní plán. Většinou mají hodně nápadů, které se dají předat do výrobku. Výpal pak zajišťovala sama škola, do které jsem docházela.

Výtvarný kroužek byl něco obdobného, jen s rozdílem, že děti mohli tvořit i doma, pokud chtěli a další kroužek to mohli ukázat ostatním.

Kroužek kytary byl nejnáročnější. Měla jsem tam 8 dětí a na nástroj je to opravdu moc. Zvládli jsme se naučit pár rytmů, akordy a základy not, při kterých využívám barvy, které se mi i u vlastního syna vyplatili. Největší problém byl, aby děti dokázali při písničce zpívat, nebo alespoň broukat melodii, ale u některých se i toto povedlo zvládnout.

Asi je vidět, že koníčků mám více od výtvarných proudů, přes muziku až k živé přírodě, která se pak dostává do výrobků, takže najít společnou řeč s dětmi nebude velký problém.

Eliška Zemanová : Baletní kroužek

MOTTO: „Tanec je řeč beze slov.“Pamela Brown

Jmenuji se Eliška Zemanová, je mi 20 let a bydlím v Křižanovicích. Tanec mě oslovil už v dětství, kdy jsem v 6 letech začala chodit na ZUŠ ve Slavkově u Brna k paní Lence Krahulové. Na doporučení paní Krahulové jsem nastoupila na Taneční konzervatoř v Brně, kde jsem studovala 5 let klasický balet. Během studia jsem se však seznámila jak s moderním, tak i lidovým tancem. Také jsem účinkovala v několika baletních představeních jako například Louskáček, nebo Sicilské nešpory v Janáčkově divadle. Roku 2012 jsem tančila na slavnostní události zvané Ples před oponou v Brně v Mahenově divadle a reprezentačním plese města Brna. Dále jsem účinkovala na tanečním festivalu a veletrhu Dance Life Expo, kde jsem se zůčastnila workshopu se zahraničními tanečníky. V době studia na Taneční konzervatoři jsem absolvovala letní taneční workshop ProART.

Po absolvování 5 let na Taneční konzervatoři jsem bohužel musela ze zdravotních důvodu přestoupit na jinou školu. To mi však nebrání předávat mé zkušenosti dětem. V současné době mám vystudované Ekonomické lyceum s maturitou a nyní studuji na jazykové škole v Brně. Na děti se velmi těším a věřím, že mi tato práce do budoucna přinese zajímavé zkušenosti.

Ve svém volném čase se věnuji sportu. Chodím na taneční hodiny Contemporary dance, Hot jógu, Pole Dance a nejintenzivněji se věnuji cvičení v posilovně.

Bc. Markéta Nováčková : Výtvarná dílna

MOTTO: „Nikdy není pozdě stát se tím, čím bys mohl být.“ – G. Eliot

„Umění je krok od přírody k Nekonečnu.“ – Chalíl Džibrán

Jmenuji se Markéta Nováčková, narodila jsem se na Starém Městě v Praze. Historické centrum města se svou architekturou, jedinečnou atmosférou a vzpomínkami babiček, na to jak se tu dříve žilo, ovlivnilo mou dětskou představivost i budoucí profesní směřování. Od dětství bylo mojí nejoblíbenější činností kreslení a malování doplněné tancováním všeho druhu. Chtěla jsem se stát malířkou-ilustrátorkou nebo učitelkou. Svůj sen jsem začala naplňovat studiem na Střední uměleckoprůmyslové škole v oboru Tvorba hraček a dekorativních předmětů. Během praxe jsem působila ve školní družině v rámci výtvarných a keramických kroužků.

Moje láska k výtvarnému umění a historii se později zúročila při studiu dějin umění, které jsem absolvovala na Karlově univerzitě v Praze. Během magisterského studia jsem se vedle praktické přípravy nejrůznější výstavních projektů věnovala také získávání praxe v oblasti doprovodných a animačních programů pro širokou veřejnost, především pak pro dětské návštěvníky. Pracovala jsem také jako stážistka v Českém kulturním centru ve Varšavě.

Zajímám se také o divadlo, literaturu, středoevropskou kinematografii a břišní tance. Můj vztah k Brnu ovlivnila moje babička vzpomínkami na dětství, kdy sem jezdila za svojí tetou. Později mne do Brna přivedla literatura a to konkrétně Měsíc autorského čtení, který jsem pravidelně navštěvovala. Při studiích jsem si pro odbornou praxi vybrala Moravskou galerii v Brně.

V současnosti se vracím k textilní tvorbě. A uvažuji o doplnění pedagogického vzdělání na Masarykově univerzitě v Brně. Chci se věnovat především poznávání toho, jak je možné sdílet emoce a příběhy mezi lidmi prostřednictvím barev a  tradic vizuální kultury. Setkání s jakýmkoliv uměním, by tak bylo napříště pro každého zážitkem, jenž dokáže zlepšit, když ne celý život, tak alespoň všední den.

Miluška Hazuchová : Kreativní tanec

MOTTO: „Je úžasné, co děti dokáží, když jim k tomu dáme příležitost.“ – Linda Dobson

Jmenuji se Miluška Hazuchová, žiji u Rousínova, pocházím ze středního Slovenska. Vystudovala jsem environmentalistiku – pedagogický směr. Pracuji jako lektorka kreativního terapeutického tance pro všechny věkové skupiny a čím dál víc se věnuji tanečně-pohybové terapii. Jsem absolventka tříletého výcviku holistické tanečně-pohybové terapie v Německu.

Další kurzy:

Somatic experience, základy tělesné terapie traumat, Body Mind Centering. Facilitátorka metody Work that Reconnects
Mám mnoho pedagogických zkušeností jako lektorka ekologické výchovy. Částečně pracuji jako původkyně dětí v rámci lesních dnů na základní škole.
Mám zkušenosti s kroužkem s dětmi z MŠ i s dospělými.
Volný čas trávím pobytem přírodě, tancem, cvičením jógy, chi-kungu, čtením.

Jana Bednářová : Fotohrátky a Výtvarná dílna

MOTTO: ,,Kdo si hraje, nezlobí a stále něco objevuje.“

Milé děti, rodiče, prarodiče, sourozenci a další příznivci světa poznávání. Jsem Jana Bednářová, bydlím v malebné vesnici nedaleko města Brno společně se svým dospělým synem a jeho neslyšícím dědečkem, o kterého pečuji.

Fotografuji od dětství, je to můj největší „kůň“, není to moje profese, ale moje součást.Vystudovala jsem střední školu stavební, obchodní, vyučila se aranžérkou. Při zaměstnání jsem se stále zajímala o spoustu věcí, učila se a učím, v kurzech PC grafiky, vzdělávání pracovníků v sociálních službách i jazykových kurzech. V loňském roce jsem získala profesní kvalifikaci fotoreportér. Fotím vše, co mě zaujme, krásy života, lidi, stromy, květy, šneky, slepice, vodu, led, duhu, mraky, měsíc. Často fotografie zpracovávám, většinu jako dárky pro rodinu a přátelé, účastním se různých soutěží.

Ve volném čase fotím, tvořím pro své blízké, na zahradě sázím, seju, pleju a zpracovám úrodu, odpočívám a čtu. Miluji filmy a hudbu, učím se francouzsky, jezdím na kole a chodím. Mám tu čest být dobrovolnicí v hospici, ráda organizuji a zajišťuji setkávání lidí, mám závislost na svých přátelích.

Lenka Blahová : Hra na zobcovou flétnu

MOTTO: ,,Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“

Jmenuji se Lenka Blahová a je mi 24 let. Moje dny jsou momentálně naplněny krásnou a nejdůležitější prací všech matek. S roční dcerou Dorotkou a manželem Petrem žijeme jako rodina v Šaraticích.

Hudba mě provází po celý život. Její rozmanitost jsem si začala uvědomovat v okruhu svých blízkých již v prvních letech života. Již v období mých předškolních let  jsem začala chodit, v doprovodu maminky a kamaráda, do základní umělecké školy. Vřelý vztah k nástroji, zprvu k zobcové, později k příčné flétně, nevznikl náhle. Až v posledních letech mého základního hudebního vzdělání jsem si začala uvědomovat, jak ráda krásné hudbě naslouchám, jak ráda ji tvořím a jak na mě obojí pozitivně působí. Tehdy jsem vnímala, že mé hudební vyjadřovací dovednosti vyžadují hlubší ponor a tak jsem se rozhodla po absolvování gymnázia vedle studia Pedagogické fakulty UK v Bratislavě (obor učitelství před primární a primární pedagogiky), nastoupit také ke studiu Konzervatoře v Bratislavě v oboru hra na příčnou flétnu. Toto studium jsem v roce 2015 úspěšně dokončila, na jaře roku 2017 mě čeká dokončení studia na pedagogické fakultě.

Během svých studií jsem se aktivně zapojovala jako členka slovenského folklórního hudebního tělesa Malý Vtáčník z Prievidze v mnoha národních i mezinárodních festivalech a vystoupeních. V období letních prázdnin jsem dělala animátorku v dětských táborech (2008,2009), animátorku ve škole v přírodě (2011) a lektorku na hudebním táboře YAMAHA (2015). Vedení kroužku flétny s dětmi beru jako příležitost realizovat své hudební vize. Mým zájmem je přiblížit hudbu dětem tak, aby jí rozuměly a aby z ní měly především radost.

Svůj volný čas trávím nejraději se svoji rodinou. Rádi cestujeme, objevujeme nové, vyhledáváme hudební akce, ať už jde o cimbálovou muziku nebo o klasickou hudbu. Nepohrdneme ani procházkou v přírodě nebo turistikou. V případě, že mám trochu času pro sebe, tak ráda čtu a hraji na flétnu ♫.

,,Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“
Romain Rolland

Mgr. Markéta Koutná : Společenské hry a hlavolamy 

MOTTO: „Dejme dětem dobrodružné dětství.“

Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu MU v Brně, obor Učitelství prvního stupně ZŠ. Při studiu jsem pracovala 6 let ve školní družině a potom 1 rok učila ve 2. ročníku na základní škole v Brně. Absolvovala jsem základy anglického jazyka. Podílela jsem se několik roků jako vedoucí programu na letních dětských táborech a vedla zájmový kroužek stolního tenisu v Salesiánském hnutí. Se svými dětmi jsem založila Klub pro rodiče s malými dětmi v Šaraticích, kde mám již pět let jednou týdně dopolední program. Vedla jsem odpolední kroužek Společenských her pro děti na faře v Šaraticích.

Ve volném časesi k vlastním 5 dětem – Šimonovi, Verunce, Karolínce, Viktorovi, Dominičce zveme kamarády dětí ke společnému trávení volného času. Podporuji děti v zájmových aktivitách, ráda jezdím na výlety s manželem a dětmi a starám se o domov :).

Společenské hry nabízí dětem dobrodružství, promýšlení a nesení odpovědnosti za tahy a hlavně -radost ze hry.

Vyhraje jeden a mnoho dalších prohrává, nejsme vždy v pozici vyhrávajícího,pro děti je těžké toto přijímat. Zážitky v kroužku společenských her pomáhají tyto chvíle radosti i smutku zpracovávat a lépe vykročit do života.

Starší rodinní přátelé mi řekli zkušenost, že nejvíce se vzpomíná na společné chvíle v rodinách strávené třeba právě u společenských her.

Učme děti hrát hry a hrajme si s nimi :).

Daniela Pospíšilová : Keramický kroužek

MOTTO: „Těším se na všechny osůbky, které chtějí uchopit do ruky hlínu a dát ji své myšlenky a svoje ruce.“

Milé děti, milí rodiče.  Jmenuji se Daniela Pospíšilová.  Se svojí rodinou žiji v obci Letonice a pod kůži se mi „zadřela“ hlína.

V mém dětství  se mi keramika zdála nedosažitelná,  alespoň  mi to tak z mého dětského pohledu připadalo.  Nyní je hlína materiál, který beru do rukou každý den. Všechno je možné.

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, ale v současnosti se věnuji keramice. Od roku 2011 jsem absolvovala rekvalifikační kurzy Točíř keramiky a Lektor keramiky.  A k tomu i další týdenní doplňkové kurzy s kouzelnými názvy jako Keramika našich babiček, Kamenina a drátování apod.

Vedu kroužek keramiky pro děti z první a druhé třídy. Pro ženy pořádám kurzy keramiky a pletení z pedigu. Pracuji jako dobrovolník pro volnočasový spolek Procyon Letonice.

Keramická hlína je úžasný materiál, který ve svých rozličných podobách dává neuvěřitelné možnosti pro lidské ruce.  Pro ruce dětí i dospělých.  Pro lidi s úsměvem na rtech, ale i pro ty co mají trápení. Stále mě udivuje, že z něčeho tak poddajného jako je hlína může vzniknout hrníček, ze kterého se mohu napít anebo mísa na těsto.

Kamila Vašourková : Tvoření krásných maličkostí

MOTTO: „Kreativita otevírá oči, svět i srdce.“

Jmenuji se Kamila Vašourková. Je mi 38 let. Dříve jsme pár let bydleli v panelovém domě. Vždy jsem ale toužila po prostoru a přírodě. Dnes si společně s přítelem upravujeme starší dům se zahradou v Otnicích, kde bydlíme již 7. rokem.

Máme dvě dcery 5 a 8 let. Jsou mojí velkou inspirací a jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla vše zaměnit a nakonec se stát pedagogickým pracovníkem a lektorkou.

Již od mala ráda kreslím, také ráda tvořím a vracím starým či nepotřebným věcem nový význam. Ráda vymýšlím, či prozkoumávám nové postupy či nápady. Je tomu již 10 let co jsem navštívila první tvořivý kurz – aranžování adventního věnce. Od té doby jsem jich absolvovala celou řadu – drátkování, pedig, pěstování sukulentů, olejomalba, aromaterapie, návrat k bylinkám a chystám se na další. Proto moji jedinou možnou volbou bylo vést kroužek tvoření.

Zkušenosti s dětmi získávám v místní organizaci pro děti, kde pomáhám s přípravou a organizací her a aktivit pro děti. Také jsem při této organizaci zahájila v březnu letošního roku svůj první tvořivý kroužek.

V dubnu letošního roku jsem také nastoupila na půlroční studium asistenta pedagoga, a pokud osud bude přát, v září 2015 nastupuji na základní škole Sokolnice jako asistent pedagoga.

Můj volný čas vyplňuje péče o mého chlupatého kocoura a jeho rozmazlování, pěstování sukulentů a práce u koní. Baví mě hudba a hra na klavír. Zajímám se o psychologii, ekologii a další přírodní vědy.

Mgr. Lenka Záleská : Anglický jazyk

MOTTO: „Nikdy neříkej nikdy.“

Jmenuji se Lenka Záleská, mám dvě děti a bydlím v Hodějicích. Vystudovala jsem Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor Český jazyk – Historie. V roce 2000 jsem složila státní jazykovou zkoušku z německého jazyka, v roce 2006 z anglického jazyka. Angličtinu jsem si dále prohlubovala v konverzačních kurzech v Brně, v roce 2009 jsem absolvovala čtrnáctidenní kurzy v Bournemouth a v roce 2013 v Exeteru, na kterých jsem si osvěžila anglický jazyk, ale také se seznámila s různými metodami výuky. O prázdninách jsem působila jako vedoucí na táboře s výukou angličtiny. V současné době pracuji jako učitelka, učím především anglický jazyk.

Ve volném čase ráda plavu, běhám, chodím po horách, studuji regionální historii a sestavuji rodokmeny.