Naši lektoři

Lenka Szilasi : Keramický kroužek

MOTTO: „Člověk totiž není jen stvořený – created, nýbrž i tvořící – creative!“

Jmenuji se Lenka Szilasi. Narodila jsem se 23. 4. 1976 v Brně, kde jsem vystudovala Střední školu uměleckých řemesel, dále pak VOŠH v Praze. Na Ostravské univerzitě na Fakultě umění jsem se pět let magisterského studia věnovala sochařství a volné tvorbě. Nyní žiji s rodinou a pracuji u Brna, věnuji se pedagogické činnosti a volné tvorbě. 

Motto je citátem z knihy Neumělcův život, autor Marek Orko Vacha.

Hana Solnicová : Keramický kroužek

MOTTO: „Být v souladu s přírodou.“

Jmenuji se Hana Solnicová a bydlím v obci Ježkovice. S manželem, skoro sedmiletou dcerou a téměř pětiletým synem žijeme v rodinném domě a přírodní zahradě, která ho obklopuje, staráme se o malé hospodářství.

Vystudovala jsem práva a v současné době pracuji jako projektová manažerka v soukromé firmě, která se zabývá přípravou a realizací rozvojových projektů a řízením stavebních projektů. Vedle toho působím v Ježkovicích jako neuvolněná místostarostka.

Od dětství jsem ráda malovala, tvořila, vyráběla a drží mě to stále. A s dětmi tvoření dostalo ještě další rozměr. Asi před osmi lety jsem se potkala s keramikou a byla z toho láska. Začala jsem tvořit a učit se točit na hrnčířském kruhu, nejdříve sama (se sestrou) a později v kurzech, vybavila jsem si keramickou dílnu pecí a kruhem. Absolvovala jsem několik keramických kurzů zaměřených jak na točení na kruhu, tak i modelování. Naposledy to byl lektorský kurz o letošních prázdninách „Nové přístupy ve výuce keramiky“.

Pořádám keramické dílny u nás v obci v rámci činnosti Pro-rodinného spolku Zrcadlo, jehož jsem zakládající členkou, v předloňském školním roce jsem vedla kroužek keramiky pro děti při ZŠ Komořany (1. 4. třída).

Baví mě trávit čas se svými dětmi, utvářet přírodě blízké prostředí nejen okolo našeho domu, ráda zkouším nové věci, které dávají smysl a přináší radost a v poslední době se nořím do tajů jógy, i na lektorské úrovni.

Nataša Kotvová Vitková : Keramický kroužek

MOTTO: „Ruce v hlíně“

Jmenuji se Nataša Kotvová Vitková, vystudovala jsem SPŠ textilní a  poté pedagogické minimum na Masarykově univerzitě v Brně. Keramikou se zabývám od roku 1992, vedu kurzy pro děti i dospělé v Brně ve výtvarné dílně Matilda. Jsem spoluautorkou keramického časopisu Golem. Se mnou i s mou tvorbou se můžete seznámit ve výše uvedeném časopise nebo na Kunštátských keramických trzích.

Jana Schieblová : Tanečky a Baletní kroužek

MOTTO: „Slovo nejde neexistuje. Umím, neumím, naučím se.“

Jmenuji se Jana Schieblová a původem jsem ze Slavkova u Brna. Před nedávnem jsme se přestěhovali do Hodějic, kde žiji se svým manželem a dvěma syny.

Tanci se věnuji od 5 let, kdy jsem nastoupila na ZUŠ k paní učitelce Lence Krahulové. Ta mě navrhla na Taneční konzervatoř v Brně, kterou jsem v roce 2008 zakončila maturitou a absolventskou zkouškou. Takže mé nejvyšší vzdělání je pedagogické minimum v oblasti tance (DiS.)  Po konkurzu jsem se dostala do Jihočeského divadla, kde jsem tančila jednu sezónu a jedno léto na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Dále jsem 7 let učila na ZUŠ v Adamově, Křtinách, Kanicích a Březině. Kde jsem každý rok vedla okolo 100 žáčků se kterými jsem připravovala vystoupení pro rodiče, seniory, masopust, ale i předtančení na plesích a taneční soutěže. Během let na ZUŠ jsem navštěvovala nespočet školení pro učitele tance, nejvice mě však bavily a inspirovaly ty pod vedením Heleny Peerové v Praze. Momentálně jsem na mateřské dovolené.

Ve volném čase ráda plavu, háčkuju a doufám, že kolem domu vytvořím krásnou zahrádku kde bude plno květin ale i úrody pro moje jedlíky.

Chtěla bych, aby tanec udělal radost nejen těm co tančí, ale i těm co se na tanečnice dívaji.

Anna Trhlíková : Angličtina

MOTTO: „Tím, že učíme jiné, učíme i sebe.“

Jmenuji se Anna Trhlíková, je mi 19 let a žiji v Šaraticích s rodiči a dvěma mladšími sestrami a dvěma fenkami Labradora. V roce 2019/2020 chodím do čtvrtého ročníku střední školy a připravuji se na budoucí studium pedagogické fakulty. V minulém roce jsem odjela na výměnný pobyt do amerického státu Michigan a vystudovala tam třetí ročník SŠ. V USA jsem strávila krásných 11 měsíců, hodně se naučila o sobě a okolním světě, hlavním důvodem ovšem bylo zdokonalit se v angličtině, ke které mám velký vztah už od mala. Po návratu z USA jsem úspěšně složila Cambridgeské zkoušky CAE na úrovni C1.

Mám ráda práci s dětmi a doučování angličtiny mi umožnilo mé zájmy spojit. Soukromé doučování poskytuji od 16 let a vidět pokroky dětí mi dělá velkou radost a dává jistotu, že práce, pro kterou jsem se do budoucího života rozhodla má smysl. S kroužkem jako takovým se letos potkám poprvé, ale beru to jako výzvu na kterou se velmi těším a věřím, že děti naučím nové věci, které v životě budou moci využít. Stejně tak vím, že děti naučí spoustu nového i mě samotnou 🙂

Ve svém volném čase se věnuji rekreačnímu krasobruslení na ledě i inline bruslích a s tím spojené všeobecné sportovní přípravě, chodím do posilovny, připravuji zdravé pokrmy a zajímám se o výživu, chodím na procházky s našimi pejsky, cestuji a učím se nové věci.

Alexandra Ševčíková : Angličtina

MOTTO: „Neučíme se pro školu, ale pro život.“ – Seneca

Jmenuji se Alexandra Ševčíková a jsem učitelkou na Základní škole. Bydlím se svoji rodinou v Moravanech u Brna.  Mám vystudovanou pedagogiku pro 1. stupeň s angličtinou na Univerzitě Palackého v Olomouci. Absolvovala jsem anglické semináře od Oxford University Press, metodické semináře a semináře Sylvie Dolákové.

Ve své praxi se kromě výuky zabývám dětmi s poruchami učení a ohroženými školním neúspěchem a pomáhám jim najít cestu, jak tyto nesnáze překonat.

Kromě doučování angličtiny mám zkušenosti s doučováním českého jazyka pro cizince, s vedením Zumby, vědeckým kroužkem a pořádáním dětských dnů a soutěží pro Sokol.

Během hlavním prázdnin mívám na starost příměstské tábory a pomáhám s jejich organizací.

Ve volném čase ráda cestuji po světě, v zimě se věnuji lyžování, v létě turistice a houbaření.

Nela Jedounková : Tvořivé šití, Orientální tanec

MOTTO: Berme život s humorem!

Jmenuji se Nela Jedounková. Zatím stále žiji se svými rodiči a sestrou ve Velešovicích.

Jsem absolventka Střední školy umění a designu v Brně, přesněji oboru Design oděvu. Tento obor se zaměřuje především na celý proces výroby oděvu, od navrhování, technické a konstrukční přípravy až k závěrečnému šití a zhotovování modelů různých obtížností. Součástí studia byly i dějiny výtvarné kultury, malba, kresba, grafika atd. Umění se mám v plánu věnovat i nadále na Masarykově univerzitě na oboru Výtvarná výchova a vizuální tvorba se vzděláním na pedagogické fakultě, chtěla bych se totiž vzdělávat i v oblasti pedagogiky.

Práci s dětmi jsem si poprvé vyzkoušela jako pomocný instruktor na letním táboře, později jsem dělala instruktorku na příměstských plaveckých táborech, kde jsme děti učili plavat a vymýšleli jsme jim i program na zbytek dne. Od té doby jsem byla jako instruktor na spoustě různých táborů a víkendovek. V naší vesnici čím dál častěji pořádáme dětská odpoledne a dílničky pro děti v rámci aktivit spolku stárků.

Devět let jsem se věnovala orientálnímu tanci. Tančila jsem se skupinou i sólově, účastnila se různých festivalů, seminářů i se zahraničními lektory a soutěží, ve kterých jsme se každoročně umísťovaly na předních příčkách.

Poslední dobou mi došlo, že mi dělá větší radost vytvářet nové choreografie a předávat mé taneční zkušenosti dál než samotné vystupování a soutěžení.

Co se týče vyučování tance, nemám s ním, v porovnání s různými výtvarnými a šicími dílničkami, zas až tolik zkušeností. Vedla jsem jen několik tanečních seminářů na táborech a různých jiných akcích.

Jsem velice akční člověk a stále něco vymýšlím. Pokud zrovna nejsem ve škole či v práci, šiji a vytvářím čepičky, které prodávám pod svoji značkou. Taky si často šiji něco pro sebe nebo pracuji na nové kolekci. Ráda čtu, maluji a nebo jen tak skicuji nové nápady. U takových aktivit se vždy uklidním a vypnu. Taky ráda trávím čas s přítelem a přáteli, se kterými společně cestujeme, a to i do dalekých zemí. Ráda sportuji, chodím za kulturou do galerií, divadel a na koncerty. Baví mě zkrátka obrovská spousta věcí.

Lenka Trčková : Výtvarná dílna, Fotografický kroužek

MOTTO: „Vidím ve vší přírodě, například ve stromech, výraz duše. Pokusil jsem se vložit stejné pocity do krajiny jako lidské postavy…“ – Vincent van Gogh

Dobrý den, jmenuji se Lenka Trčková. Narodila jsem se a vyrůstala v rodině trempa v krásné a inspirující krajině Bílých Karpat – ve Valašských Kloboukách. Proto v mé tvorbě velmi dominuje příroda a vztah k ní.

Od mala jsem byla tvůrčí bytůstkou, neustále jsem potřebovala něco vyrábět a to mi vydrželo až do dospělosti. Od první třídy jsem navštěvovala v místní základní umělecké škole výtvarný kroužek a později také kroužek hry na kytaru.

Na druhém stupni základní školy jsem několik let pomáhala s organizací příměstského tábora, také jsem vypomáhala ve školní družině nebo díky zájmu o včelaření i v medovém kroužku. Proto jsem začala uvažovat nad pedagogickým vzděláním, avšak mé srdce stále více toužilo po kreativním vyžití, proto jsem si podala přihlášku na Umělecko průmyslovou školu v Uherském Hradišti, kde jsem úspěšně složila maturitu v oboru Užitá fotografie a troufám si říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí. Díky této škole se mohla volně rozvíjet a formovat nejen má tvůrčí osobnost.

U fotografie jsem zůstala a nyní je mi ctí studovat na Institut tvůrčí fotografie v Opavě, pod vedením Vladimíra Birguse a dalších fotografických velikánů. Ale touha předávat zkušenosti a motivovat mladé lidi v tvorbě, mě přivedla na Masarykovu univerzitu, kde studuji Vizuální tvorbu a výtvarnou výchovu se zaměřením na vzdělávání.

Díky mé autorské výstavě jsem se stala členkou Výtvarného spolku Vincúch a fotoklubu Brumov – Bylnice.

Přeji si, aby můj život byl plný barev, kreativity a experimentů. A proč chci učit? Protože každý člověk si přeje, aby tady po sobě něco zanechal, obrazy, fotografie zmizí, ale myšlenka, kterou někomu předáme, dovednost, kterou někoho naučíme, poputuje dál a se stane věčnou.

Motto: Na chvíli se zastav a podívej se kolem sebe, zapoj své smysly, vnímej, prociťuj a svět se najednou stane barevnějším.

Monika Chadimová: Matematika hrou, Orientální tance, Šperky z fima

MOTTO: „Chceme-li mít dobrou náladu, úspěch, máme se začít chovat tak, jako bychom dobrou náladu a úspěch už měli – a pak budeme skutečně šťastní a úspěšní.“ – James

Jmenuji se Monika Chadimová, je mi 26 let. Spolu s manželem vychováváme dcerku Elišku, které je necelý rok. Ráda tvořím, cokoliv, vyrábím šperky z fima, výrobky z keramiky, různé dekorace, ráda kreslím, prostě cokoliv rukodělného a tvořivého :). Zabývám se i tvorbou rodokmenu, fotoknih k jubilejním narozeninám atd. Také ráda cestuji, lyžuji, plavu a jezdím na kole. Co se týče hudby, tak ráda hraji na flétnu, kytaru, klavír, zpívám a tančím.

Mám vystudovanou Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, magisterský obor učitelství matematiky a společenských věd pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Absolvovala jsem kurz zdravotníka zotavovacích akcí, kurz hlavního vedoucího tábora a jsem absolvent 2. stupně hudebního oboru pěvecká výchova a zpěv (ZUŠ). Mám za sebou roční kurz břišních tanců.

S dětmi mám velké zkušenosti, od roku 2010 jezdím na dětské tábory a poslední tři roky jsem byla jako hlavní vedoucí, než jsem nastoupila na mateřskou. Mám za sebou tři praxe na ZŠ a občas jsem chodila vypomáhat do MŠ. Také jsem byla tři týdny s dětmi na ozdravném pobytu v Chorvatsku. Občas jsem chodila hlídat děti přímo do rodin, nejčastěji ve věku 3 let. Mám za sebou i roční zkušenost s kroužkem roztleskávaček, kde byli děti ve věku 3 – 10 let.

Miroslava Rotreklová: Kouzelná klubíčka

Chtěla bych se stát lektorkou, abych děti mohla vést k trpělivosti a zručnosti při ručních pracech.

Jmenuji se Miroslava Rotreklová, bydlím v Němčanech, kde žiji od narození. S manželem máme dvě dcery a celkem už tři vnoučata. Jsem vyučena tkadlena, takže háčkování a další ruční práce jsem při studiu jen zdokonalovala. Pedagogické vzdělání sice nemám, ale běžně vedu své dcery, neteře a vnučku k tvoření různých výrobků.

Kroužek jsem nevedla, ale dcery jsem plést a háčkovat učila. Ve volném čase hlídám vnoučata a věnuji se ručním pracím, například háčkování, vyšívání, pletení a výrobě bytových dekorací.  Dále vyrábím šperky, svatební dekorace a mým největším koníčkem je pěstování květin.

Chtěla bych se stát lektorkou, abych děti mohla vést k trpělivosti a zručnosti při ručních pracech.

Renáta Ondrůšková: Tvořivé šití

MOTTO: „Dokážeme cokoli, stačí se nebát, mít vizi a prostě začít!“

Jmenuji se Renáta Ondrůšková, je mi 36 let a s manželem a dvěma dětmi (6 a 8 let) bydlíme už desátý rok v opraveném domě po mojí babičce v městysi Pozořice. Jsem vystudovaný stavební inženýr, několik let sem tuto profesi i vykonávala. Nyní pracuji jako průvodce na Slavkovském zámku.

V rámci rodičovské dovolené jsem v sobě při výchově dětí objevila skrytý talent a touhu vzdělávat jiné. Proces vlastního učení a následné předání vědění/dovednosti druhému mě nesmírně naplňuje. Obohacující je pro mě i vzájemná interakce, kdy si i já rozšiřuji obzory díky novým podnětům a názorům vzdělávaných dětí. V roce 2016 jsem absolvovala kurz pedagogiky volného času pro dílčí přímou pedagogickou činnost, který mě vzdělal nejen po odborné stránce, ale i po stránce lidské.

Při mateřském centru v Pozořicích jsem vedla kroužky vaření a tvoření pro předškolní děti. Následně při DDM Bučovice kroužek šití na šicím stroji pro dívky na prvním i druhém stupni ZŠ a kroužek kutilství pro chlapce ve 2. a 3. třídě. Svoje organizační schopnosti uplatňuji v mateřském centru při realizaci místních kulturních akcí a letních táborů pro maminky s dětmi.

Šít mě naučila už jako malou holku moje maminka. Začalo to jednoduchými oblečky pro panenky, později i barbíny. Nejdřív jsem šila v ruce, každý steh jiný… Někdy ve druhé třídě mi maminka ukázala kouzlo šicího stroje. První oblečení na sebe byla jednoduchá sukýnka a top ušitý s rodičovskou pomocí z rozstřiženého šátku. Léty a praxí jsem se zdokonalovala, šila šaty letní i historické. Vrcholem mého tvůrčího snažení coby samouka potom bylo ušití vlastních svatebních šatů a zimního dlouhého kabátu. Na šití mě baví samotný proces tvoření, s vědomím originality a variability. Šikovné ruce dávají možnost vyrobit např. z použitého šatstva nebo závěsů úchvatné kousky za minimální náklady.

Ve volném čase se věnuji četbě, historii a šití (nejen) historických kostýmů.

Hana Sedláčková : Hravá němčina

MOTTO: „Společně se dostaneme dál.“

Jmenuji se Hana Sedláčková, s rodinkou bydlíme ve Vyškově, budeme se stěhovat do Drnovic, máme dvě děti 6 a 9 let. Odmaturovala jsem jako všeobecná zdravotní sestra, dále jsem i úředníkem státní správy, mám za sebou rok na jazykové škole, šest let jsem byla v zahraničí, kde jsem během prvního roku složila v Mnichově mezinárodní zkoušku na úrovni C1. Po návratu jsem absolvovala tlumočnický kurz i tlumočení, od r. 2008 lektoruji kurzy NJ, od září začínám studovat na pedagogické univerzitě v Olomouci.
Zkušenosti s kroužkem, který budu lektorovat: zatím mé děti, u starších dětí výuka na nižším stupni Gymnázia ve Vyškově (tam jsme se museli držet osnov 🙁 ).
Můj volný čas: procházky se psem, nordic walking, projížďky na kole s rodinkou, astrologie.

Zuzana Menšíková : Kytara

MOTTO: „Hudebníci, malíři a umělci všech druhů často nedovedou vůbec myslet, protože nikdy úmyslně nepoužívají mozek.“Carl Gustav Jung

Jmenuji se Zuzana Menšíková a jsem architekt. Bydlím taktéž v blízkosti Slavkova ve Vážanech nad Litavou, kde postupně s manželem a třemi dětmi opravujeme bývalý statek.

Jak jsem již zmínila, jsem stavař a ze studií i návrhář oděvů. Po rodičovské jsem začala v Brně vést kroužky keramiky, výtvarky a kytary. Odmala jsem se účastnila táborů, přes všechny stupně od účastníka, praktikanta, vedoucího až k organizátora programu.

Kroužky, které jsem vedla jsem měla dva roky, pak jsem se nechala zaměstnat, tak jsem je už časově nezvládala. Nyní jsem na volné noze a mohu si čas organizovat dle potřeb.

V kroužku keramiky jsem měla cca 12 dětí. Kroužek byl 1x týdně dvě hodiny a tvořili jsme podle představ a přání dětí, když si nevěděli rady, vždy byl záložní plán. Většinou mají hodně nápadů, které se dají předat do výrobku. Výpal pak zajišťovala sama škola, do které jsem docházela.

Výtvarný kroužek byl něco obdobného, jen s rozdílem, že děti mohli tvořit i doma, pokud chtěli a další kroužek to mohli ukázat ostatním.

Kroužek kytary byl nejnáročnější. Měla jsem tam 8 dětí a na nástroj je to opravdu moc. Zvládli jsme se naučit pár rytmů, akordy a základy not, při kterých využívám barvy, které se mi i u vlastního syna vyplatili. Největší problém byl, aby děti dokázali při písničce zpívat, nebo alespoň broukat melodii, ale u některých se i toto povedlo zvládnout.

Asi je vidět, že koníčků mám více od výtvarných proudů, přes muziku až k živé přírodě, která se pak dostává do výrobků, takže najít společnou řeč s dětmi nebude velký problém.

Eliška Zemanová : Baletní kroužek

MOTTO: „Tanec je řeč beze slov.“Pamela Brown

Jmenuji se Eliška Zemanová, je mi 20 let a bydlím v Křižanovicích. Tanec mě oslovil už v dětství, kdy jsem v 6 letech začala chodit na ZUŠ ve Slavkově u Brna k paní Lence Krahulové. Na doporučení paní Krahulové jsem nastoupila na Taneční konzervatoř v Brně, kde jsem studovala 5 let klasický balet. Během studia jsem se však seznámila jak s moderním, tak i lidovým tancem. Také jsem účinkovala v několika baletních představeních jako například Louskáček, nebo Sicilské nešpory v Janáčkově divadle. Roku 2012 jsem tančila na slavnostní události zvané Ples před oponou v Brně v Mahenově divadle a reprezentačním plese města Brna. Dále jsem účinkovala na tanečním festivalu a veletrhu Dance Life Expo, kde jsem se zůčastnila workshopu se zahraničními tanečníky. V době studia na Taneční konzervatoři jsem absolvovala letní taneční workshop ProART.

Po absolvování 5 let na Taneční konzervatoři jsem bohužel musela ze zdravotních důvodu přestoupit na jinou školu. To mi však nebrání předávat mé zkušenosti dětem. V současné době mám vystudované Ekonomické lyceum s maturitou a nyní studuji na jazykové škole v Brně. Na děti se velmi těším a věřím, že mi tato práce do budoucna přinese zajímavé zkušenosti.

Ve svém volném čase se věnuji sportu. Chodím na taneční hodiny Contemporary dance, Hot jógu, Pole Dance a nejintenzivněji se věnuji cvičení v posilovně.

Lenka Blahová : Hra na zobcovou flétnu

MOTTO: ,,Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“

Jmenuji se Lenka Blahová a je mi 24 let. Moje dny jsou momentálně naplněny krásnou a nejdůležitější prací všech matek. S roční dcerou Dorotkou a manželem Petrem žijeme jako rodina v Šaraticích.

Hudba mě provází po celý život. Její rozmanitost jsem si začala uvědomovat v okruhu svých blízkých již v prvních letech života. Již v období mých předškolních let  jsem začala chodit, v doprovodu maminky a kamaráda, do základní umělecké školy. Vřelý vztah k nástroji, zprvu k zobcové, později k příčné flétně, nevznikl náhle. Až v posledních letech mého základního hudebního vzdělání jsem si začala uvědomovat, jak ráda krásné hudbě naslouchám, jak ráda ji tvořím a jak na mě obojí pozitivně působí. Tehdy jsem vnímala, že mé hudební vyjadřovací dovednosti vyžadují hlubší ponor a tak jsem se rozhodla po absolvování gymnázia vedle studia Pedagogické fakulty UK v Bratislavě (obor učitelství před primární a primární pedagogiky), nastoupit také ke studiu Konzervatoře v Bratislavě v oboru hra na příčnou flétnu. Toto studium jsem v roce 2015 úspěšně dokončila, na jaře roku 2017 mě čeká dokončení studia na pedagogické fakultě.

Během svých studií jsem se aktivně zapojovala jako členka slovenského folklórního hudebního tělesa Malý Vtáčník z Prievidze v mnoha národních i mezinárodních festivalech a vystoupeních. V období letních prázdnin jsem dělala animátorku v dětských táborech (2008,2009), animátorku ve škole v přírodě (2011) a lektorku na hudebním táboře YAMAHA (2015). Vedení kroužku flétny s dětmi beru jako příležitost realizovat své hudební vize. Mým zájmem je přiblížit hudbu dětem tak, aby jí rozuměly a aby z ní měly především radost.

Svůj volný čas trávím nejraději se svoji rodinou. Rádi cestujeme, objevujeme nové, vyhledáváme hudební akce, ať už jde o cimbálovou muziku nebo o klasickou hudbu. Nepohrdneme ani procházkou v přírodě nebo turistikou. V případě, že mám trochu času pro sebe, tak ráda čtu a hraji na flétnu ♫.

,,Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“
Romain Rolland

Daniela Pospíšilová : Keramický kroužek

MOTTO: „Těším se na všechny osůbky, které chtějí uchopit do ruky hlínu a dát ji své myšlenky a svoje ruce.“

Milé děti, milí rodiče.  Jmenuji se Daniela Pospíšilová.  Se svojí rodinou žiji v obci Letonice a pod kůži se mi „zadřela“ hlína.

V mém dětství  se mi keramika zdála nedosažitelná,  alespoň  mi to tak z mého dětského pohledu připadalo.  Nyní je hlína materiál, který beru do rukou každý den. Všechno je možné.

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, ale v současnosti se věnuji keramice. Od roku 2011 jsem absolvovala rekvalifikační kurzy Točíř keramiky a Lektor keramiky.  A k tomu i další týdenní doplňkové kurzy s kouzelnými názvy jako Keramika našich babiček, Kamenina a drátování apod.

Vedu kroužek keramiky pro děti z první a druhé třídy. Pro ženy pořádám kurzy keramiky a pletení z pedigu. Pracuji jako dobrovolník pro volnočasový spolek Procyon Letonice.

Keramická hlína je úžasný materiál, který ve svých rozličných podobách dává neuvěřitelné možnosti pro lidské ruce.  Pro ruce dětí i dospělých.  Pro lidi s úsměvem na rtech, ale i pro ty co mají trápení. Stále mě udivuje, že z něčeho tak poddajného jako je hlína může vzniknout hrníček, ze kterého se mohu napít anebo mísa na těsto.

Kamila Vašourková : Tvoření krásných maličkostí

MOTTO: „Kreativita otevírá oči, svět i srdce.“

Jmenuji se Kamila Vašourková. Je mi 38 let. Dříve jsme pár let bydleli v panelovém domě. Vždy jsem ale toužila po prostoru a přírodě. Dnes si společně s přítelem upravujeme starší dům se zahradou v Otnicích, kde bydlíme již 7. rokem.

Máme dvě dcery 5 a 8 let. Jsou mojí velkou inspirací a jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla vše zaměnit a nakonec se stát pedagogickým pracovníkem a lektorkou.

Již od mala ráda kreslím, také ráda tvořím a vracím starým či nepotřebným věcem nový význam. Ráda vymýšlím, či prozkoumávám nové postupy či nápady. Je tomu již 10 let co jsem navštívila první tvořivý kurz – aranžování adventního věnce. Od té doby jsem jich absolvovala celou řadu – drátkování, pedig, pěstování sukulentů, olejomalba, aromaterapie, návrat k bylinkám a chystám se na další. Proto moji jedinou možnou volbou bylo vést kroužek tvoření.

Zkušenosti s dětmi získávám v místní organizaci pro děti, kde pomáhám s přípravou a organizací her a aktivit pro děti. Také jsem při této organizaci zahájila v březnu letošního roku svůj první tvořivý kroužek.

V dubnu letošního roku jsem také nastoupila na půlroční studium asistenta pedagoga, a pokud osud bude přát, v září 2015 nastupuji na základní škole Sokolnice jako asistent pedagoga.

Můj volný čas vyplňuje péče o mého chlupatého kocoura a jeho rozmazlování, pěstování sukulentů a práce u koní. Baví mě hudba a hra na klavír. Zajímám se o psychologii, ekologii a další přírodní vědy.